Náš program prevence úrazů páteře a míchy pro mládež „BanalFatal!“, který organizuje Česká asociace paraplegiků ve spolupráci s pojišťovnou Kooperativa, získal záštitu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Jak program probíhá? Dvojice lektorů, z nichž jeden je na vozíku, navštěvuje bezplatně druhý stupeň základních škol, střední školy nebo dětské tábory a vede debatní semináře. Na nich nejen sdílí s žáky informace o rizicích sportování v podobě úrazů páteře a míchy, ale zejména se snaží v nich názorně – formou videí, zkušeností a příběhů – vyvolat sebereflexi vlastního rizikového chování.
„Letošní rok rozšiřujeme počet besed a přidáváme do našeho portfolia zimní akce, kde se snažíme děti naučit, že při lyžování je vhodné nosit nejen helmu, ale i chránič páteře. Jsme rádi, že záštita ministerstva školství potvrdila kvality našeho programu,“ uvedla Klára Vohrnová, koordinátorka programu.
Program nezakazuje, ale motivuje děti, aby si samy došly k tomu, že je třeba přemýšlet o tom, jak případná rizika při sportu minimalizovat, být dobře připraven, zbytečně se nepředvádět a nemachrovat, vyhledávat odborné trenéry,, používat ochranné pomůcky,, nekonzumovat před sportem alkohol či jiné omamné látky, věnovat pozornost terénu, kde sport probíhá atd.
„Program BanalFatal! považuji za jeden z pilířů činnosti CZEPA. Mnoho úrazů zejména mládeže a mladých dospělých vzniká bohužel stále zbytečně, nedodržením bezpečnosti při sportu, absencí ochranných pomůcek, machrováním. Ani mnoho dospělých neví, že v páteři je mícha a její poškození má fatální následky. Kdybych coby sedmnáctiletá dívka absolvovala podobnou besedu, dost možná, že bych dnes na vozíku neseděla,“ uvedla Alena Jančíková, ředitelka České asociace paraplegiků – CZEPA.
„Bylo to před dvěma lety. Šli jsme s kamarády do bazénu plavat a skákat, dělali jsme kraviny, skočil jsem a dopadl jsem hlavou na dno. Poranil jsem si míchu, musím se proto do konce života pohybovat na invalidním vozíku. Stal se ze mě kvadruplegik. Zpočátku po úrazu jsem nedokázal vůbec nic, hýbal jsem jen hlavou a byl jsem plně závislý na druhých. Teď už díky rehabilitaci a posilování postupně získávám dovednosti k co největší soběstačnosti. Rád bych všechny varoval, aby neblbnuli, a když se na něco necítí stoprocentně, raději do toho nešli.“
Tomáš Najman, dnes 18 let
