Příběhy

Naše aktuální kampaň – Nejsi guma! Upozorňuje na další banální pád s fatálním následkem, tentokrát z kola. Veřte, že spot není mimo realitu. Cyklisté často zvládnou složitý terén, protože se na nej soustředí. Úraz nejčastěji přichází společně se suverenitou!

Úrazy páteře a míchy vznikají při různých situacích. Průběžně se je snažíme lidem připomínat z jednoduchého důvodu, aby začali nad svým konáním přemýšlet. Zde jsou příběhy těch, kteří nás inspirovali pro vytvoření programu Banal Fatal, který jsme potom podpořili následující kampaníNejsi skokan!

Václav M. - skok do vody v 15 letech, 27 let na vozíku.

“Ten rok mi bylo necelých 16 let. Jezdili jsme se koupat k nedalekému jezu. Nebylo to žádné neznámé místo. Skákali jsme z něj den co den. Jednou mi to nevyšlo, ani nevím proč a já narazil hlavou na dno…”

Petra F. - skok do vody ve 23 letech, 12 let na vozíku.

“Roku 2003 jsem se jela s přítelem a kamarády koupat. Byla jsem u té řeky podruhé a viděla jsem, jak tam ostatní lidi skákali. Skákala jsem vždycky po hlavě šipku, tak jsem se přidala. Bohužel při rozběhu na skok mi podjela noha a už jsem nemohla zabrzdit a doskočit dál, bylo tam ze začátku málo vody… Nyní mi je 35let a mám 13ti letého syna.”

Jiří Č. - skok do vody v 16 letech, 9 let na vozíku.

“Bylo mi šestnáct a se třídou jsme byli na školním výletě u rybníku Kalich. Všichni jsme skákali do vody, v atmosféře party nebyl prostor na rozumné přemýšlení. Zlomené krční obratle mi přerušily míchu. Stalo se to v roce 2006, a tak už 9 let sedím na vozíku.”

Antonín V. - skok do vody v 18ti letech, 15 let na vozíku.

“Jednoho dne jsem uspořádal s přáteli rozlučkový večírek, než jsem měl odjíždět do zahraničí. Součástí rozlučky bylo i popíjení alkoholu, hra na kytaru a opékání špekáčků na ohni. V pozdějších hodinách cca tak 01:30hod. ráno mě napadlo že bychom jsme se mohli jít koupat na místní rybník. Když jsme tam dorazili, tak jsem původně do vody jít ani nechtěl. Seděl na břehu rybníka a pak jsem uviděl jsem kamaráda,  jak se rozběhl a skočil do vody. V tu chvíli jako kdyby se ve mě nahromadil adrenalin a odvaha tam skočit taky. Při skoku do vody jsem nějak blbě ohnul hlavu a při nárazu o hladinu jsem si zlomil krční obratel C5 a ochrnul jsem od krku dolů s částečnou hybností horních končetin…”

Tomáš S. - skok do vody v 15 letech, 19 let na vozíku.

“V 15ti letech se mi obrátil život vzhůru nohama. Byl jsem normální kluk, hrál jsem fotbal. Jednou jsme se šli s kámošem koupat, rybník jsem moc neznal, ale byli jsme domluveni, že přijdou i holky a bude legrace. Holky nepřišly, po pár hodinkách radovánek jsme byli už na cestě zpět od rybníka domů, když jsme holky potkali. Já neposlechl Vláďu, ať jdem raději dom. Při předposledním skoku jsem si odřel břicho o dno, ani to mě neodradilo. Navíc, v tom posledním skoku jsem už věděl, když jsem letěl do vody, že je něco špatně. Vzal jsem to hlavou o dno a zlomil si páteř.”

Mirek S. - skok do vody ve 25 letech, 8 let na vozíku.

“Po náročném pracovním dnu, sedmnácti hodinách za volantem a lehké dopravní nehodě z důvodu mikrospánku, jsem vyrazil z Prahy kousek za Jindřichův Hradec do jednoho kempu. Přijel jsem v noci, tak jsem spal v autě. Ráno jsem začal chystat známému oslavu padesátých narozenin. Když bylo odpoledne vše připraveno, šel jsem k vodě – dobře to tam znám je to bahňák a je tam max 60 cm vody. Nikdo tam se mnou nebyl a já si osmnáct hodin před úrazem nepamatuji, takže to bylo asi takto: nevyspalý, přehřátý ze slunce a po třech pivech jsem skočil, nejspíš šipku, zaryl do bahna a nevynořil jsem se. Poté si tam šli hrát děti a ty na mě šláply a já se vynořil, děti zavolaly pomoc…”

Děkujeme za finanční podporu, díky které školy nemusí za program platit a tak se prevence mohou účastnit všechny děti!