Nedávno jsme vydali článek o tom, jak hodnotí náš seminář metodici prevence a samotní účastníci. Dneska se podíváme na to, co o semináři říkají naši lektoři. Vyzpovídala jsem Martina, Jardu, Vaška a Honzu.
Martin a Jarda jsou lektoři, kteří jsou na vozíku a zprostředkovávají dětem hlavně informace o životě po úrazu páteře. Vašek a Honza se zase věnují činnostem, které vyžadují fyzickou přípravu. Vašek je fitness trenér a Honza hasič.
1) Proč sis vybral BanalFatal?
Martin: Po mém úrazu mě oslovil Honza, že je volné místo lektora. Vzhledem k tomu, jakým aktivitám jsem se jako dítě a později dospělý věnoval a zažil jsem tak dost „krizových“ situací, jsem měl pocit, že dětem mohu něco z toho předat.
Honza: Nadchnul mě výstup Hynka s Ondrou a reakce dětí.
Jarda: Vždycky jsem byl trémista a tuhle svoji vlastnost jsem chtěl odbourat. Navíc mi přišlo, že můj příběh se do BF hodí.
Vašek: BanalFatal si našel mě. 🙂
2) Co Ti osobně projekt dává?
Martin: Baví mě dětem předávat své zkušenosti získané při různých adrenalinových sportech. Myslím, že jim můžu říci, jak k různým situacím přistupovat, co dělat a jak minimalizovat riziko úrazu. Zároveň na mém příkladu vidí, co se může stát. Také ale vidí, že i po vážném úrazu život nekončí.
Honza: Možnost předat zkušenosti, které jsem získal a třeba i poradit.
Jarda: Sebepoznání. Často při přednáškách narazíme na nějaké téma, o kterém jsem třeba ještě nepřemýšlel a nebo jsem měl jiný úhel pohledu.
Vašek: V prvé řadě dobrý pocit ze smysluplné práce. V druhé řadě kontakt s týmem BanalFatal!, kterému se nebojím říkat kamarádi.
3) Jakou otázku dostáváte od dětí nejčastěji?
Martin: Jestli budu ještě někdy chodit, co dělám za sport, jak řídím auto, jestli mám děti a jestli cítím nohy.
Honza: Většinou něco ohledně autonehod.
Jarda: Proč nemám prst.
Vašek: Na mě jako zdravého lektora moc otázek nejde. Drtivá většina dotazů směřuje na lektora na vozíku.
4) Zamýšlí se děti nad informacemi ze semináře?
Martin: Ano, nejvíce se zamýšlí při závěrečné část, kdy vozíčkář říká svůj příběh a dochází jim, že to co viděly na videu může mít opravdu vážné následky.
Honza: Myslím, že jo.
Jarda: To je individuální, ale některé určitě ano.
Vašek: Ano, při rozboru jednotlivých videí, které jsou pro ně divácky „zajímavá“, je vidět zaujetí a zájem diskutovat.
5) Jak děti reagují na promítaná videa?
Martin: Videa v nich probouzejí emoce. Často reagují zvukovými projevy, někdy si zakrývají oči, někteří nadávají a říkají, proč to ten člověk dělá, někomu daná situace přijde směšná. Většinou si uvědomují, co se tam děje a jaké mohou být následky. Ale některé děti nechápou, že se to týká i jejich osoby a myslí si, že jim se to stát nemůže.
Honza: Většinou úlekem nebo smíchem. Častější je ale ten úlek a soucit.
Jarda: Úlekem a smíchem.
Vašek: Občas se ozve pubertální smích, ale při upozornění na vážnost situace a hlavně zdravotní následek pádu, který právě zhlédly, je reakce žádoucí – údiv, strach o zdraví aktérů.
6) Co si myslíš, že by dnešní děti nejvíce potřebovaly z hlediska bezpečnosti?
Martin: Sportovat, být v kondici, přiměřeně edukovat od dospělých, především od rodiny.
Honza: Víc se hýbat. 🙂
Jarda: Myslím, že se nic nevyrovná osobní zkušenosti a pokud jim tuhle osobní zkušenost může někdo předat, tak je to skvělé. Jen víc podobných projektů jako BF.
Vašek: Více trénovat a realistický pohled na svoje pohybové schopnosti a dovednosti.
7) S jakými novými informacemi ze semináře děti odcházejí?
Martin: Co je mícha, jak funguje, k čemu je. Co se stane, když si jí poškodí, jak se to nejčastěji stává. Proč lidé končí na vozíku. Základní informace o CZEPA a o programu BanalFatal! (proč vznikl, co je jeho cílem apod.). Jak se dá žít s handicapem, co tito lidé potřebují, jak na ně reagovat. Vždy mají děti možnost se na cokoliv zeptat. Jak by se měly chovat při rizikových sportech a činnostech, uvědomovat si vlastní limity, jak pracovat se svým tělem a psychikou. Základ první pomoci při poranění páteře.
Honza: Asi že nejsou úplně „neprůstřelní“.
Jarda: Vždycky si přeji, aby v dětech zůstal spíš takový ten aha moment. Když se dostanou do potenciálně nebezpečné situace, tak jim naskočí: Aha, o tom nám povídal ten kluk na vozíku, možná bych se měl na chvilku zastavit a promyslet si to, ať se mi taky něco nestane.
Vašek: Základy fyziologie páteře a míchy. Mechaniku možného úrazu. Jak se chránit a předcházet zbytečnému riziku.
8) Myslíš si, že by měli metodici prevence pracovat více s prevencí proti úrazům?
Martin: Liší se to asi škola od školy. Někde děti dobře reagují, znají situace a jak se v nich chovat a na co si dát pozor. Někde je to naopak. Špatné by třeba nebylo i naše hodnocení – jak jsme vnímali žáky a jejich informovanost o problematice úrazů.
Honza: Určitě. Hodně věcí, který dětem říkáme, slyší prvně.
Jarda: To neumím posoudit.
Vašek: Určitě ano. Úrazy páteře a míchy jsou jedny z nejzávažnějších úrazů vůbec.